a j., nětco Br. Isa, 40, 13 a j.; – tz (způsobem německ.), na př. v Dohalitzych Vamb. 1619; – v pravopise Husově, bratrském a nč. je pravidlem litera c.
V některých textech starých psáno c před samohláskami úzkými literou c, když litera tato také podle středověkého čtení latinského zněla c; v případech ostatních, kde litera c ve čtení latinském zněla k, znamená totéž i v textě českém, a hláska česká c vyjadřována tu spřežkou cz. Na př. v ŽKlem. obraciugiuce 103, 29; wiecz amplius 77, 9, wieczczoma t. j. viečcoma palpebris 131, 4; doticaty t. j. dotýkati 104, 15; – v Pass. cztuce 285, pomoci t., ſrdcem 287; chodicez 286, czna žena 287, czo 289, otczow 285; pro yezucriſta 285; – v Krist. sluhy centurionowy 42ᵇ, cieſta 28ᵃ, cyeſarzowa rúcha 67ᵃ; otecz 23ᵃ, aby newraczowali 25ᵃ; predicatorzi 25ᵃ, svaty lucas t., po ſſcolach 44ᵇ, iezucriſtowa 23ᵇ.
V jiných textech starých psáno c a č jednostejně a čtenář měl se dovtipovati, kdy psanou literu nebo spřežku čísti jest c a kdy č. Později liší se c a ć tím, že ono psáno c, toto literou známkovanou. Ale také v některých starších rukopisích je rozdíl dostatečně naznačován, když totiž c psáno cz, a č spřežkou chz, na př. nocz AlxH. 1, 9, a rzechz t. 2, 16, – nebo č psáno czz, na př. sedmera wiecz zamezzena byla czzlowieku, ale moczi božieho vmuczzenie otemczzeny jsú Kruml. 231.
V textech, o kterých v odstavci předposledním je řeč, rozeznává se c a č aspoň před samohláskami úzkými: c tu psáno c, a č spřežkou cz, na př. kagiuciemi ŽKlem. 39ᵇ a czynil t. 59ᵃ, syny czlowieczie t., – wiece Pass. 286, jedné noci t. 287 a s poczeſtnu czeledy t. 287, vczyty t. atd.
Místo c bývá psána litera nebo spřežka, která jinde znamená č. Na př. Mohan rsiechzie dějú Pil. a m. řěcě (chz znamená v tomto rkpe č): – nevie kak rſechzi komu m. řéci AlxBM. 6, 36 (též); – k jich wietċi ċtyċy m. čtici ŠtítOp. 301ᵃ; – naſyċeníe HusPost. 1ᵃ, naſyċen t. 70ᵃ, dċer (pl. gen.) t. 103ᵃ, part. okogieċe t. 118ᵃ, zniemiegíċe t. 190ᵃ, aby byl wzaċen HusPost. 111ᵇ, tenť jest wzaċen t. 32ᵃ boží pomoċí t. 5ᵃ, poddaċích t. 139ᵃ, číl veliký t. 110ᵇ, ċieſtu viam t. 181ᵇ, ſtkwuċíe t. 59ᵇ, w tlumoċíech t. 103ᵃ. praċowníci t. 3ᵃ, vyobċovati t. 93ᵇ, wraċugi t. 187ᵃ, bliżneċ t. 73ᵇ, w ċtnoſtech t. 4ᵇ, pocżtiwie t. 15ᵃ, malomocżny t. 21ᵃ a j.; – odrucże kóži detracta pelle Ol. Lev. 1, 6, (Abraham) pade nycże t. Gen. 17, 17, lauicżi (lahvici) vody t. Gen. 21, 14, czzyzy t. 2. Reg. 22, 46 (czz = č), aby wzacżna byla t. Lev. 23, 11 a j. (často v Ol.); – chċe ŽKlem, úvod (XV stol.), obs. žalmu 38, t. 53, boha otče t. 44, močen t. 59, wraċenie t. 74, Treſkċe 81, moċ t. 74, oteċ t. 71, proroċkým t. 44, crkvi t., ċtnoſti t. 57 a j.; – w uborċe ŠtítMus. 9ᵃ, woleċe t 67ᵇ, což chċe t. 92ᵃ, myſlċe světské t. 57ᵇ, wzaċen t. 79ᵃ, ċelu myslí t. 53ᵃ, v také cztyċi t. 49ᵇ; – nemoc Comest. 143ᵇ, ſlunċe t. 108ᵇ; – rkuċ Baw. 32; – veċe dixit Troj. 23ᵃ, moċy svú t. 8ᵃ, zywuċie paměti t. 1ᵃ, slovo hanieċie t. 74ᵃ, boyugiċ t. lᵇ a j.;
